home

Krevní nátěry mikroskopujeme při zvětšení objektivu 100x s použitím imerzního oleje. Při použití okuláru 10x je tedy celkové zvětšení 1000x. Při použití binokulárního mikroskopu však musíme zohlednit i zvětšení binokulární hlavice (některé typy 1,25x). V takovém případě by se výsledné zvětšení posunulo až na hodnotu 1250x.

V krevních nátěrech jsme schopni posoudit morfologii červených krvinek, bílých krvinek a krevních destiček. Absolutní počty těchto elementů se získávají jinými metodami než za použití krevních nátěrů (Bürkerova komůrka, počítací automaty aj.)


Červené krvinky = erytrocyty
 

Erytrocyty savců jsou bezjaderné a většinou mají bikonkávní tvar s piškotovitým průřezem. U některých savců mohou být erytrocyty více kulovité, u velbloudovitých dokonce oválné. Velikost se různí dle druhu zvířete a je nepřímo úměrná celkovému počtu erytrocytů v krvi. Jedny z největších erytrocytů má slon (průměr 9,1 µm), ale také jich má malý počet. Z domácích zvířat má nejmenší krvinky koza (průměr cca 4 µm).

Velikost buněk by měla být v krevním nátěru stejná nebo jen s malými odchylkami. Změny velikosti a tvaru mohou značit různé poruchy organismu, ale často vznikají i nevhodným způsobem odběru a zpracování nátěru.

V erytrocytech můžeme dále posoudit výskyt různých tělísek (často zbytky původního jádra). V nátěrech je současně přítomno i určité procento mladších forem erytrocytů – tzv. retikulocyty.

U ptáků, plazů a ryb jsou erytrocyty oválné s vyvinutým jádrem. U plazů a ryb jsou obvykle širší než u ptáků.


Bílé krvinky = leukocyty
 

Rozlišujeme pět základních typů bílých krvinek. V jejich rozlišování nám napomáhá jejich velikost, tvar buněčného jádra, přítomnost granulí v cytoplazmě a jejich barva.

Podle přítomnosti granul v cytoplazmě se leukocyty rozdělují na granulocyty, které je mají, a na agranulocyty, které je nemají (nebo jich mají jen velmi málo). Dalším výrazným znakem je rozdíl ve tvaru jádra.

Granulocyty

Společným znakem je tvar jádra. Jádra granulocytů mají různý tvar podle stáří buňky. Mladší formy mají jádra protáhlá, různě zakřivená. Tyto typy se označují jako tyčky. Jádra zralých granulocytů jsou laločnatá nebo segmentovaná a označují se jako segmenty. Podíl tyček a segmentů se určuje především u neutrofilních granulocytů.

Podle afinity granul ke kyselým nebo zásaditým barvivům rozlišujeme tři typy granulocytů, a to granulocyty eosinofilní, basofilní a neutrofilní.

Neutrofily. Granula neutrofilů se nebarví příliš výrazně ani kyselými ani zásaditými barvivy a slabě přijímají oba typy barviv. Výsledná barva a zřetelnost granul tedy není zcela zřejmá.

Obdobou neutrofilů jsou u ptáků heterofily. Jejich granula jsou více acidofilní a barví se tedy v porovnání se savčími neutrofily výrazněji dočervena. Granula heterofilů mají protáhlý až vřetenovitý tvar.

Eosinofily. Granula eosinofilů přijímají kyselá barviva (eosin) a jejich výsledná barva je červená. Výrazná granula mají eosinofily např. u koní.

Basofily. Granula basofilů přijímají zásaditá barviva (hematoxylin) a jejich výsledná barva je modrá.

Agranulocyty

Agranulocyty ve své cytoplazmě granula většinou nemají; jen výjimečně v nich můžeme nalézt ojedinělá granula. Společným znakem je, podobně jako u granulocytů, tvar jádra. U granulocytů je však jádro velké, kompaktní, většinou kulovité nebo mírně laločnaté. Podle tvaru jádra a množství cytoplazmy rozlišujeme dva typy agranulocytů, a to lymfocyty a monocyty.

Lymfocyty. Lymfocyt je vzhledem k ostatním leukocytům menší velikosti. Má velké kulovité jádro a malé množství světle modře se barvící cytoplazmy. Dle velikosti a množství cytoplazmy lze dále rozlišit lymfocyty na malé a velké.

Monocyty. Monocyty jsou velké buňky s výrazným nadbytkem cytoplazmy. V jejich cytoplazmě můžeme vidět vakuoly nebo fagocytované částice. Tvar jádra monocytů je nepravidelný, většinou ledvinovitý nebo mírně laločnatý.